Únor 2013

Ach, ta puberta.

12. února 2013 v 21:31
Nic originálního ze mě určitě nevypadne. Vypadá to, že si budu stěžovat, tak jako velká část autorů článků na toto téma. Ale považuji to za takové to vykecání se z deprese, trvajíci už tak dlouho, které stejně asi nepomůže, zkrátka a dobře, musí pomaličku(ale fakt jako hooodně pomaličku) vyprchat. A o co je tou depresí? Hádejte, jsem pubertální holka, je mi patnáct. Co to asi tak bude? Samozřejmě krásná, ale brzy ukončená láska. Se spoustou vzpomínek-pochopitelně. Kdyby mě měli přátelé na Facebooku rádi, psala bych to tam, ale nikdo už asi neuvítá trapné statůsky s tématem zklamání. (Mimochodem, tyhle statůsky jsem si nikdy nepsala a nikdy je psát nebudu!!! Reakce kámošů je mi jasná, i když někdy bych to nejraději udělala, to vše tam napsala, aby to viděl, jenže to bych se musela hanbou propadnout!) A teď bych asi mohla začít těmi vzpomínkami. Někteří, nejen holky, ale i kluci po vztazích tvrdí, jak moc jsou rádi, že to skončilo, že partner byl idiotem. Já si to nemyslím, nikdy si to myslet nebudu. Období před začátkem vztahu i samotný vztah až na poslední měsíc, považuji za jedno z nejkrásnějších období mojí dosavadní existence na této planetě. Bylo to období, které změnilo nejen můj pohled na vztahy z romantických filmů, ale i mě samotnou. Ještě teď, když si pustím Emeli Sandé a její skladbu "River" vzpomenu si na to všechno, ne nechce se mi brečet, nechce se mi ani proklínat Petra. Usměji se a vzpomínám... Jak to tenkrát bylo všechno tak zamotané... Bylo jaro-to nejůžasnější roční období... Ve zkratce: Následujících několik měsíců moje láska k němu nekontrolovatelně stoupala. Dál už nevím, co psát, snad jen, že ve mně je stále ta holka, co Tě miluje. A teď si to napíši do statůsku!!!! :D