Červen 2013

Perfection.

30. června 2013 v 22:57
Co je vlastně v tuto dobu perfektní? Včera jsem si projížděla jeden blog o módě a tak, kde krom oblečení všichni admini a čtenáři odivovali totálně hubené modelky. Já své tělo nemám ráda, ale rozhodně bych nechtěla být tak moc vychrtlá, jako musí být všechny holky, co to se svým vzhledem chtějí někam dotáhnout.

Atlas mraků

29. června 2013 v 17:30 Movies

Filmová adaptace románu Davida Mitchella vypráví šest žánrově odlišných příběhů, které se odehrávají v různých časech a na různých místech od začátku 19. století až po postapokalytickou budoucnost. Film zobrazuje myšlenku kontinuální propojenosti našeho bytí a především našich činů napříč časem a prostorem, kde všechno má svoji příčinu i následek, smysl, kde se vrahova duše promění ve velkého hrdinu a kde jediný laskavý skutek v přítomnosti vyvolá revoluci v daleké budoucnosti.(oficiální text distributora)


Mé hodnocení:
Film jsem viděla před delší dobou, ale byl naprosto skvělý! Tedy, po asi tak polovinu filmu jsem netušila, jak všechny ty postavy a všechna ta různá období do sebe zapadají, vlastně je pravda, že jsem podstatu toho filmu nepochopila skoro vůbec. Možná si z toho máme každý vzít něco. Takže film opravdu doporučuji. Každopádně, pokud film shlédnete nebo pokud jste ho už viděli, napište do komentáře, jak se Vám líbil.:)

The world is ugly!!!

29. června 2013 v 14:40
Včerejškem skončilo jedno doposud nejlepší období mého života- Devátý ročník a tedy i docházka na základní školu. Pochopitelně nás také čekal "rozlučák", na kterém se téměř všichni totálně zlili(já mezi ně naštěstí nepatřila, čemuž jsem byla později taky velmi vďečná). Už po druhé na mém blogu řeším otázku alkoholu, ale ne u dospělých. Spíše u lidí, kterým je patnáct, tak, jako mně, či snad dokonce ještě méňě. Příjde mi to fakt stupidní, stejně tak, jako když někdo v uvedéné věkové kategorii kouří a bůh ví co ještě. Jak by řekl můj oblíbený pan učitel dějepisu "V našem věku bychom měli ještě tahat kačera po zahradě" Místo toho žijeme tak, jak někteří dospělí vůbec! Nebo vztahy, to je tady, podle mě, celkem smutné. To proto, že strašně moc lidí, dejme tomu, kolem třinácti let, už pochopitelně vlastní facebook, a pohled na ty jejich statusy, na to, jak se neustále mění ze "zadaný" na "nezadaný" nebo "je to komlikované" je fakt pěkně na nic. Já vím, že nevím, jaké to bylo před zhruba padesáti lety, ale myslím, že takle hrozné to nebylo.

Nad ničím raději příliš nepřemýšlet.

27. června 2013 v 20:59
Podle názvu lze soudit, že já udělala opak. Cestou domů ze školy, se sluchátkama v uších, protože jinak se to v autobuse s asi tak čtyřma drbnama nedá vydržet(tomu by jste nevěřili, jakmile někdo z autobusu vystoupí, tak ho ty slepice zdrbou, a to ho ani nemusí znát, fakt by mě zajímálo, co říkají o mně!:D), jsem protentokrát nespala, ale celkem přemýšlela, vlastně ani nevím, jak jsem se dostala v podstatě takové prkotině, o které vám tady teď chci psát, ale když se nad tím pořádně zamyslíte, tady spíš asi jen já, tak je to docela psychoidní. A o čem je tedy řeč? V podstatě o bolesti, strachu a vlastně všech různých úzkostech. A co jako?! No, říkala jsem si, že když cítíte bolest, byť jen sebemenší, jste uvězněni ve vašem těle a krom prášků vám vlastně nic nepomůže, nemůžete si jen tak na chvilku vyjít z vašeho těla ven, a počkat, až ta bolest přejde. A ano, je to fakt blbost, ale mě z toho bylo chvilinku úzko. :D

Omluva těm, co si možná něco málo přečetli

26. června 2013 v 20:33
Nuže, chtěla bych se Vám, čtenářům, které tady žádné nemám, takže neexistůjícím čtenářům, pro které to tady vše píši, omluvit za to, co jsem sem poslední dobou psala. A myslím, že to sem budu ještě psát. Slečna Eliška opět prochází zatreceně pitomým obdobím, a proto, ač jsem z toho velmi zklamaná, se z tohoto blogu na dobu neurčitou stává něco jako můj zatraceně debilní deník, v němž si budu na vše stěžovat.

O.o

26. června 2013 v 20:04
''Heroes are ordinary people who make themselves extraordinary.''

Facebook.

25. června 2013 v 20:23
Zdravím!
Po facebooku už delší dobu kolují statusy typu, dej "lajk" a já ti do chatu napiši...blablabla, nebo také, dej "lajk" a na zeď ti napíši "Miluji tě" (Což mi tedy přijde jako nejtrapnější status). Mezi tyto statusy patří i status, kde je psáno o tom samém, co jsem zmiňovala před chvílí ("lajčíčky"), a je tam několik otázek, na které vlastník profilu tomu, kdo dal like odpovídá. Nevím, jestli jsem normální, ale strašně mě vždy rozesměje otázka "vykoupal/a bych se s tebou?" Jako to je prostě divný. Chápu, že je to evidentně myšleno perverzně, ale i tak, je tohle normální, něco takového vůbec dávat na facebook? Na facebooku také nesmí chybět kozaté dvanáctky, přičemž při pohledu na ně si říkám, jak to jde všechno do prdele, a také ty starší slečinky s vyretušovánýma xichtama a kozama až někde u mě v pokoji, promiňte, že na to mám takový názor. Ale myslím, že holka by měla mít trochu soudnosti! A asi bych neměla zapomenout na statusy o lásce, někdy se v tom vidím, někdy je to strašně přehnané, ale chápu to, každý máme jiné pocity. Já se jen modlím, že mi nikdo nevynadá, že tady kecám do stylu ostatních, ale promiňte už předem, je to můj názor, můj blog.

Zabte mne.

24. června 2013 v 21:18
Dnešek, tedy spíš odpoledne strávené doma, je ve znamení Bryana Adamse a zamilovaných, pomalých sladářen. Což je důkazem toho, že na mě zase leze depka a že mě sere nejen počasí, ale i všichni kolem mě. Ale tedy fakt nehorázným způsobem! Nejradši bych se někam zahrabala a chvíli dělala, že neexistuji. Teď si tak říkám, k čemu vlastně mám ten blog, když nejsem schopná vymyslet nějaký poutavý text, který by si alespoň jedna osoba přečetla, navíc si neustále sťežuji.

Deprese?!

21. června 2013 v 21:02
Na úvod bych měla začít jedním citátem Mikeyho Waye:"sometimes I fell Black Parade, sometimes Danger days" Citát jsem líná gůglit, takže je to nepřesné, každopádně moji situaci a v podstatě celé moje období, kterým si procházím, to dokonale vystihuje. Pokud ho tedy dobře chápu, ale to asi určitě ano, jsem náladová, někdy je fajn, někdy však ne. Dnes to vidím na Black Parade - a jak už z názvu vyplívá, není to nic extra. Vlastně ani nevím, proč tomu tak je, prostě je mi divně, možná k tomu napomohla kapka toho rumu, co jsem našla v lednici, možná také vztahy s lidmi všeobecně. Dnes chci být sama, sednout, popřípadě lehnout si ke knize, kterou se snažím dočíst asi tak tři měsíce a stále jsem se k tomu nedokopala, pustit si jednu super psycho písničku. A bude mi fajn, já se něchci "družit" tak jako někteří jednici, kterí mi tímto totálně lezou na nervy, jsem fakt strašně moc ráda, když mohu být sama. Tak, mám za sebou poměrně dost řádků, něčeho, co je všem jedno.

Pro Tebe...

1. června 2013 v 23:32
Dnes jsem se dívala, jestli nejsi online, chtěla jsem ti napsat, vlastně ani nevím proč, možná jsem chtěla vědět, jak se máš, jak se ti daří, taky mě zajímalo, jak na to, že jsem se ozvala, budeš reagovat. Naštěstí jsi online nebyl. Už jsem tě ani nenašla mezi těmi "top", mezi uživately, s kterými jsem si hodně psala. Nejsi tam, stejně tak, jako už zanedlouho nebudeš v mojí paměti. Stejně tak, jako už zanedlouho zmizíš z mé hlavy, jakožto moje láska. A bude tam prázdno, Oddělení citů bude prázdné. A tak to také zůstane.
Vlastně si na tebe během týdne bzpomenu jen párkrát, což je dost málo vhledem k tomu, kolikrát jsem si na tebe vzpoměla před několika měsíci. City a láska... Je to k hovnu, promiňte tu blbou krávu, která o tom nic neví.