Přichází ARTPOP éra a s ní spousta nových věcí. Jednou z nich jsou Artpop brýle, které mě hned na první pohled uchvátily, sice nevím, co přes ně Gaga vidí, ale jsou fakt boží.

Začíná mi dokázet, že i když mám tak moc času a tak moc se nudím, nestíhám příliš psát na blog. Měla bych s tím něco udělat, ale až zítra. :) To si doufám, v tom mém volném čase nějaký čas najdu (zní to divně, já vím). Ale uklidila jsem si v pokoji, aby se mi lépe usínalo, v tom chaosu se totiž nedá na nic soustředit. Takže nejsem zase tak líná!

Zítra mě čeká Loučení s prázdninami, tak alespoň pokecám s lidmi, které jsem už pěkně dlouho neviděla.

V pokoji mám dost krabic od bot a spoustu věcí, které nemám kam dát. Tak je dávám do krabic od bot. Jednoho krásného dne jsem se podívala na police s věcmi a došlo mi, jak divně to vypadá, tak jsem je polepila nějakými texty a dala na to pár log kapel, takže to teď nevypadá až tak hrozně a já alespoň měla co dělat.

Změna. Včera jsem sice psala, že se pustím do psaní o albu My Chemical Romance, ale dnes jsem se pustila do poslouchání jiného alba, navíc jsem si uvědomila, že ani nevím, o čem psát. Jedná se o album The Hollow od Memphis May Fire. Jedná se o post-hardcore kapelu, a přesněji o jejich nejnovější album. Pokud máte tuhle hudbu rádi, vřele Vám doporučuji právě tuto kapelu.

Bezdomovci - pochopitelně lidé jako my. Naprosto nechápu ty, a myslím, že jich není málo, co je považují za odpad. Věty jako "měli se lépe učit" mi přijdou jako házení do jedné škatulky. Netvrdím, že všichni bezdomovci na ulici skončili omylem. Ale jakmile by někdo prohodil již zmiňovanou větu, nesouhlasila bych s ním. Už jen proto, že ne všichni se prostě "umí" učit, někomu to prostě nešlo a bohužel na to doplatil. Někdy za to, jak dotyční dopadnou, může i ta výchova. Bydlím na vesnici a vím o dvou rodinách, kde prostě na ty děti rodiče kašlou. Proč by měly tedy mít snahu, když je tomu jejich rodina nenaučila? Takových lidí je mi líto, protože oni nemohou za to, jak je vychovávají, tedy spíš nemohou za to, že je nevychovávají. To, co z nich bude se s nimi potáhne celý život a snaha o to, to změnit, bývá většinou nulová. A tak většina končí na ulici.

Strašně mě štve, jak na ně některé společenské skupiny pohlíží, přála bych jim, aby si to s nimi na pár dní vyměnili.

Tak jsem na to své pozdní vstávání doplatila! Do deseti musím být v posteli jinak mě zřejmě nečeká nic pěkného. Měla jsem v plánu psát článek na téma alba Danger days od My Chem, které jsem dnes celý den poslouchala, ale bylo by to asi delší, takže to nestihnu. Lituji toho, že jsem tak líná a na blogování jsem se vrhla až deset minut před tím, než mám jít spát. Přesto sem však něco přidám. Jedná se o gif a po přečtení nadpisu je jasno. Co dodat, asi nic, prostě se mi Frankie strašně líbí:) Dobrou noc.

No a je na čase zakončit celkem plodný den, co se týče činnosti na mém blogu, nějakou tou hudbou. Zvolila jsem to, co mi tady hraje už poměřně dlouho. Jdu spát, ráno musím vstát brzy, protože jsem večer nestihla Sponge Boba, takže, dobrou, Vážení.

"Čum a pomlouvej si!" "Haters Gonna Hate" Dvě z mnoha podobných si hlášek dost často objevujíchích se u profilových fotek či ve statusech mých přátel. Popravdě nechápu důvod, proč se tam oběvují, a popravdě mi to přijde i celkem trapné. Ano, mají třeba problém s lidmi, kteří je nemají příliš v lásce, těch pár nehezkých slov před někým prohodí, ale napsat si to na Facebook mi nepřijde jako řešení. Myslím, že téměř každý tento problém má, nebo měl a pokud si myslí, že ne - Ne všechny drby se dostanou až k osobě, které se týkají. Nějak jsem odbočila od toho, co jsem měla v plánu k tomuto nadpistu psát, ale na jednu stranu to spolu vlastně souvisí. Drby - právě toto většinou mění názory lidí na druhé, i na ty, se kterými se nikdy osobně nesetkali, jen ví, že existují někde v jejich blízkosti a myslí sí, že jsou přestně takoví, jak jim vylíčila dotyčná slípka. A nějak se již blížíme k nadpisu Chci do tebe vidět! Jak je to myšleno? Nepříliš realisticky, ale to je fuk. Myslím to tak, že kdyby lidé měli shopnost nahlédnout do mysli druhých a zjistit POUZE názor na ně samotné, bylo by to fajn. Ovšem na druhou stranu by to mohlo vyvolat různé konflikty, proto se zde nabízí věta "Své nepřátele musíte mít rádi." Což je pochopitelně někdy celkem těžké, ale já jsem toho názoru, že je dobré mít své nepřátele v lásce, nebo si jich alespoň vážit tak, jako sami sebe, fakt je, že tím se stavíte výš než jsou oni sami, protože oni Vás určitě považují za plevel, což je podle mě celkem špatné.

Takže, kdyby mi někdo nabídl vybrat si nějakou super schopnost, myslím, že tato by byla hned po vracení se v čase a netlousnutí po neustálém jedení. Co by jste si přáli Vy?

Pokoj osvětlující oranžová lávová lampa dodává situaci podivný nádech, tichem proniká poměrně pomalá hudba tak nějak vystihující rychlost bublin, pohybujích se v lampě. Sedím a čumím, nevím, co mám dělat, prostě sedím. Připadám si divně- to asi tou červenou, nechápu, jak tady můžu sedět, když se červeného světla celkem bojím. No, asi ne tak moc, jak jsem si myslela.

Ráno, zhruba půl jedenácté, ležím v posteli a "čekuji fejs", z kuchyně slyším něco jako "Elino, zase půl jedenáctý" Odpověd - stejná jako téměř každé ráno - "Nojo, mami, už jdu!" Napadá mě jedna otázka: Proč jí vadí, že spím dlouho, za týden na tom budu hůř, tak ať si to ještě užiji, ne? (:D) Vstanu, jdu si udělat čaj, opět tři lžičky - Alespoň nějak si ten život osladím. Snídaně, koupelna. Dopoledne jsou vždy stejná. Pomáhám s oběděm, jsem s bratrem, nebo si chvíli čtu. Pak oběd. Jo a nešla elektrika, něco spravovali, takže jsem něšla na pc a četla si. Ve tři hodiny přišel tatínek z práce a my jeli na nákupy. Koupila jsem si světřík, celkem pěkný. Vrátili jsme se tak v pět hodin. Za hodinu jsme odjížděli za sestřenicí mojí kamarádky, která mi nabídla, že mi prodá učebnice na Gympl. Před asi tak hodinou jsme se vrátili. Plán na večer? Četba nebo blogování - ostatně jako každý prázdninový večer. Takový stereotyp.