Září 2013

Jen na chvíli být mužem (?)

30. září 2013 v 18:55
Ani nevím, jak jsem se k myšlence, že bych chtěla být alespoň chvíli kluk dnes dostala. Každopádně to není poprvé, co mi tato věc vrtá hlavou, a proto jse se rozhodla o tom něco napsat. Proč bych tedy chtěla být chvíli kluk? Není to z důvodu, že se i líbí holky (ne víc, než je to normální), ale spíš proto, že se mi líbí kluci, a také proto, že se sama sobě nelíbím a že jsem přesvědčena o tom, že bych byla hezký kluk, tedy alespoň si to myslím - další z důvodů, proč bych chtěla být chvíli klukem. Také se mi líbí vlasy, které se dnes "nosí", a vzhledem k tomu, že jsem holka a mám své vlasy
ráda a bojím se toho, že by mi neslušely, si právě tento sestřih dovolit nemohu.
A za poslední, vůbec by mě zajímalo, jak by mi bylo jako klukovi. I to, jak by na mě působily holky a také i to, jak bych na ně působila já. No, o tom si mohu nechat zdát, tak snad v příštím životě. :)

Sebepoškozování a sebevražda - Názor?

29. září 2013 v 17:13
Malými jizvičkami počínaje a podlahou od krve končíce - Žiletka, spousta především mladých lidí v ní vidí jakousi útěchu. Proč? Je to proto, že každým říznutím jim z těla unikne kousek té psychické bolesti, kterou v sobě dlouho drží, se kterou se nikomu nechtějí svěřit? Není to nic pěkného, řezat se. Ale já jsem zastáncem toho, že ať si každý dělá co chce. Navíc pokud právě toto je jediným východiskem ze všech problémů dotyčné osoby, nemyslím si, že je to správné, ale není to ani špatné. To samé se sebevraždou, možná Vám tento názor přijde divný, ale pokud se mi tento život nelíbí, proč v něm být? Sebevražda a i to sebepožozování, to jsou vážné věci, proto mě vždy štvou lidé, kteří to berou jen jako výhružku životu. Něco jako "Chci být šťastný, udělej s tím něco!" Facecbook je toho plný, statusy, odkazy.. Dost mě tyto osoby štvou. Asi si neuvědomují, jaký důležitý a vážný význam tyto dvě věci mají.

Pozemšťane!

22. září 2013 v 20:17
"A když už si konečně myslíte, vás nic nenasere, objeví se ten zelenej zmrd s tím jeho pitomým hláskem žvanit o super nabídkách na Alza.cz"

Nové "Ty a já". Chce to nový začátek?

22. září 2013 v 19:33 Danger Days!
Ty a já. Navždy. To je tak hezkýýý. Tak jak jsem se celý rok snažila dostat z hlavy právě to "Ty a já. Navždy." Bych to tam teď chtěla znovu nacpat, ovšem tak trochu jinak. Tím "Ty" Nemyslím nikoho konkrétního. Takový ten princ na bílém koni, ten tajemný někdo. Chtěla bych asi být zase zamilovaná. Vůbec nevím, proč to říkám, ale když to říkám, tak to asi fakt chci, ohledně lásky se nežertuje. Tyjo, to je fakt zvláštní.
Pravda je, že už si fakt ani nepamatuji, jaké to je, na někoho myslet s tím, že on na tebe myslí taky. Zvykla jsem si na někoho myslet jen jako na vzpomínku, ne jako na někoho "Momentálního", jevícího zájem o moji osobu. Chce to nějaký nový začátek. Opravdu, protože už rok žiji v něčem, co je už dávno mrtvé. Já vím, že to prostě nejde, začít jen tak znovu mít rád, nedejbože milovat.
Láska na první pohled? Když nad tím tak přemýšlím, asi na tom něco bude. Jak jinak by vás někdo zaujmul, než vzhledem? Pochopitelně také tím, co říká. Ale když se Vám nebude líbit, nevyzveteho ke seznamování, nebo budete na jeho povídání reagovat tak nějak.. nějak. Proto sama sebe nechápu. Láska na první pohled. Víte, asi se Vám s něčím přiznám. Ne, žádná láska na první pohled. Pouze mi ten dotyční přijde sympatický. Takový tichý, klidný. To mám ráda. Občas se usměje, fakt krásně. Ale tak nějak to bojkotuji, nechci se s ním seznámit. Protože vím, že jsem divná.

Další chaotický článek s podivným koncem.

22. září 2013 v 13:35
Avril Lavinge - Moje "předpubertální" období, pokud se to tedy tak dá nazvat. Abych byla přesnější, jako ta jedenáctiletá holka jsem byla o dost jiná, než ty dnešní. Nejsem z města, jen z malé vesnice, na počítač jsem moc nechodila a když ano, hrála jsem online hry, kdežto mí přátelé stejného věku měli "lidé.cz" (:D) a celou dobu strávenou na počítači poslouchali písničky, já ani nevěděla, co je to Youtube.com. Až moje kamarádka Aneta, jedna z mých šesti spolužáků mě tak nějak dostala k těmto věcem. (Připadám si, jako bych mluvila o drogách, nebo prostě o něčem závažném, co mi změnilo život. Nezměnilo, ale vzpomínám na to. Nevím, jetli ráda, nebo nerada, je to neutrální vzpomínka.) V té naší prťavé školičce, kde se počet všech žáků rovnal počtu žáků jedné třídy téměř každé jiné školy jsme vzadu v místnosti, kterou učitelky nazývaly kabinetem, měli několik počítačů, dnes již téměř muzeiních kousků. Tam jsme chodili o velkých přestávkách a v družině, po škole. Vždy, když jsme tam šli, spolužáci si pouštěli různé songy, vždy se mi ve spojitosti s tímto obdobím vybaví písnička do Pink - So what, a ten klip. V těchto hodinách jsem také poprvé slyšela o mé, do teď nějoblíbenější umělkyni Lady Gaga, opět díky mé nejlepší kamarádce Anet. No, a teď k tomu začátku - Avril Lavinge. To bylo takové to krátké období, zkoušela jsem, co se mi líbí. (Lol, dokonce jsem poslouchala i Madonu) No a dnes jsem se k ní nějak dostala, zřejmě při prohlížení jednoho Yt chanellu s depresivní hudnou. Opět. (:D)

V zajetí démonů.

21. září 2013 v 20:26 Movies
Období deprese se přes pátek a sobotu vytratilo a já začínám pomalinku "tvrdout" a vracet se zpět k té "normlání" Elišce. Tím chci říct, že jsem si po asi tak týdnu a půl pustila Slipknoty.
No a teď se asi půjdu dívat na film V zajetí démonů. Co jsem tak slyšela, tak je to prý dost dobrý horor. Začínám si tak říkat, jestli je to zrovna nejlepší nápad, dívat se na to sama, ale nic jiného mi nezbývá. Pro ty, co jsou vědaví, a ještě tento film neviděli, vkládám odkaz pro shlédnutí online pod tento článek. Hodně štěstí, budu ho potřebovat. :D


The End.

21. září 2013 v 15:54
Zřejmě to tak bude. I když mě to vlastně i celkem mrzí. Co si budeme povídat, rok je přeci jen dlouhá doba, a i když utekl jako voda, moje city k němu se pomalinku vytrácely, až mám skoro takový pocit, že jsou v takovém tom stavu, kdy už mi nechybí on, nýmrž to, co jsme spolu prožili. Vybaví se mi procházka při západu slunce, sezení u rybníku a povídání si o hloupostech, vybaví se mi, že už jsem se ani moc nestyděla říct mu cokoliv. Mrzí mě to...

WTF?!!!!

21. září 2013 v 13:44
Co je to za pitomý den? Vůbec nevím, co to se mnou je. Nevím, co psát, nevím, co dělat. Všude kolem mě je takový zatracený chaos, potí se mi ruce, je mi zima. Vše kolem mě se motá. Přitom je vlastně všechno v pořádku. Naštve mě i to, že mi přestala psát propiska. Nejradši bych šla spát, aby byl klid. Bože můj, co to sakraa je?!!




Milý Ježíšku. :D

21. září 2013 v 13:03
Pomalinku začínám shánět, o co si napsat Ježíškovi. Krom nějakého velkého zrcadla, monitoru a klávesnice to bude pochopitelně oblečení. Tak jsem "gůůglila".


REKLAMY ATD. - ZDE

18. září 2013 v 21:37
POKUD BUDETE MÍT NĚJAKÉ PŘIPOMÍNKY, REKLAMY A BŮH VÍ, CO JEŠTĚ, NAPIŠTE MI JE DO KOMENTÁŘE. BUDU JEN RÁDA. Děkuji.