Říjen 2013

What happened?

31. října 2013 v 18:42
Zdravím!
Dnešní čtvretní pondělí bylo celkem v pohodě. Čtvteční pondělí proto, že byly prázdniny a já mám pořád tak nějak pocit, že byl včera víkend. Nevadí. Co se dělo dnes?

Miluji přepadové písemky! (já bych tu zatracou profesorku zabila!!!). Tak tedy krom toho, že jsem se pořádně naštvala na profesorku zsv, byl den celkem dost pohodový. Když jsem šla odpoledne ze školy, potkala jsem svého ex. Je to celkem vtipné, včera jsem sem psala, že nevím, jestli ho mám ještě ráda, že bych mohla soudit až kdybych ho potkala. (zajímavé to je z toho důvodu, že jsem ho celý rok neviděla a dnes, po zveřejnění jakési zmínky o tom, že mi možná chybí ho potkám, jaká to (ne)milá náhoda!). A co si budeme povídat - asi mi chybí. Přitom je to takový vůl.

...nazdáár.

Foggy day.

30. října 2013 v 21:52

Mlha. Při pohledu na onu krásnou mlhu se mě zmocňují jakési zvláštní pocity, takové, jaké jindy nemívám.
Co se mi na mlze tak moc líbí? Je depresivní. Působí na mě tak zkromě, bez jakékoliv přetvářky, bez krásy. A přitom je krásná. Pro mě. Je to slečna bez přikrášlení, oděna zkromně a přitom je krásná. Záleží na tom, jako ji vnímáte. Pokud budete vnímat jen umělou krásu, bude se Vám zdát ošklivá, pokud ale budete vnímat tu opravdovou, bude krásná.

Když vidím mlhu, svět je najednou takový tmavý, bez naděje. Celý můj život se mi zdá bez jakékoliv naděje. A je to pravda, život bez naděje - Milha je pravdivá.


Boys, boys, boys ... we love them

30. října 2013 v 16:58

Na začátek bych si měla položit jednu zásadní otázku.
Co sakra chceš?!
Nebudete mi věřit, ale při řešení těchto věcí si připadám jako vlhká třináctka. Možná to zapříčinila spousta stráveného času na Fabebooku, kde se to těmito slečnami jen hemží a možná... možná se sama sobě hnusím natolik, že jakékoliv pomyšlení na něco, jako jsou kluci a představa, že by mě byl vůbec někdo schopen mít rád, nejen kvůli tomu, jak vypadám, ale i (a to hlavně) kvůli tomu, jaká jsem. Ne, opravdu se tady nijak nelituji, a kdyby ano, je to můj dementní blog. Jsem trošku víc náladová, především, když jsem zadaná. (pravda je, že už druhým rokem jsem žádný vztah neměla, tak doufám, že se lecos změnilo a že jsem si z toho mého prvního a doposud posledního pořádného vztahu vzala jakési ponaučení). Lituji se jen na blogu, a pokud ne, vše to v sobě dusím a občas se to podepíše na mé náladě, to je celkem na prd.

Teď mi vlastně došlo, že nevím, proč tento článek vlastně píši.

Možná právě ty třináctileté slečny, co si myslí, jak moc jsou zamilované můj názor na vztahy a vůbec úplně změnily, možná to byl Petr, co já vím. Jaký je tedy ten můj názor? Abych byla přesnější, není žádný, skoro žádný. Jako by pro mě láska neexistovala, jako by to byl jen nějaký mýtus, či snad věc, kterou prožívá každý, téměř každý, jen já ne. Jde to mimo mě. Je mi patnáct a napadá mě jedna otázka - Je toto věk, kdy člověk nejvíce miluje, kdy potřebuje nejvíce lásky? nebo, tak jako v mém případě, nepotřebuje nikoho a při pomyšlení na to, že má někoho rád si okamžitě v duchu odpoví: "Blbost, ty neumíš mít ráda"?

Líbí se vám ta fotka nahoře? Dříve bych se z toho kluka zbláznila, teď ve mně nevyvolává žádné pocity a dojmy, je to jen fotka. Mávla bych nad tím rukou, kdyby se jednalo jen o tu fotku - jenže ono tomu tak není, jedná se v podstatě o vše, jak už jsem řekla, týkající se kluků a lásky. Muhehe - slovo láska je tak trapné.

Je tomu tak půl roku, kdy jsem měla spoutu idolů, fakt se mi líbili a snila jsem o tom, jak jednou potkám někoho, jako je on a budeme žít šťastně až do smrti. Teď jakoby ty časy zmizely, ach ano, asi zmizely. Stará Ell už není. Zřejmě jsem vyrostla.

Pohodička.

30. října 2013 v 13:40
Odpolení pohodička - jinak těchto několik hodin nazvat nejde. Doufám, že se z té odpolední pohodičky nestane celý den prokrastinace. Jsem fakt hrozná, celý den jsem schopná odkládat učení a pak, druhý den ve škole, litovat toho, že jsem se neučila.

Teď bych se ale opravdu moc chtěla flákat, takže jdu hrát sims, sice je to celkem volovina, a navíc se mi celkem seká, ale co. Připomíná mi to letní prázdniny, které jsem takhle provlákala kompletně celé. Ach, jak mi chybí.

Musím sem hodit jednu skvělou písničku, kterou jsem si celkem zamilovala.
(btw:co se to se mnou sakra děje?! Kdy naposledy jsem si pustila něco pořádného?)


Nobody cares -_-

29. října 2013 v 23:53
Skoro půlnoc. Učebnice na stole je sice otevřená, ale jaksi se z ní neučím - místo toho mám totiž mnohem "důležitější" věci na práci - sedím, rajčata už došla, tak popíjím vodu, přestala jsem počítat, kolikátá sklenička to je, přetala jsem počítat i to, po kolikáté jsem šla na záchod.

Ne, vážně se celý den necpu jen zeleninou a nezapíjím to vodou - to bych nebyla já!
Ale dnes to tak vypadalo. Byla jsem se projít a když jsem se vrátila, šla jsem si do kuchyně na salát! To zní vážně dobře. Myslela, jsem, že salátem to končí - večer budu usínat s dobrým pocitem, že jsem se nenacpala jak nevím, co. A ejhle! Eliško, podívej, to je buchta! A támhle je hnusná müsli tyčinka! Zbytečné pokračovat v tom, co mi moje mlsná mysl napovídala. Nutno jen dodat, že jsem toho snědla víc než je zdrávo, ostatně jako vždy.

Chce se mi čůrat.

Poslední noc, kdy budu usínat s tím, že nemusím brzy vstávat. Nenávidím školu. :/

Wanna be Affs?

29. října 2013 v 20:51
Pokud by jsi chtěl/a být v seznamu mých oblíbených stránek, vyplň do komentáře tyto tři body:

1. Název tvého blogu (jak chceš být zveřejněn/a)
2. Adresa
3. Zaměření (stačí stručně)

:)

DON'T TOUCH!

28. října 2013 v 22:52

Rebelie prvního stupně!!!!


...So do what you want with my body

28. října 2013 v 22:43
f*ck, f*ck, f*ck!!!!
Čím víc ten gif sleduji, říkám si, že je to trapné jak to pořád běhá dokola, měla jsem ho přidat později, takhle se na něj budu muset koukat.

Depku z toho, jak jsou všichni krásní, milováni a já jsem taková ta nicka, co nemá nikoho na mazlení, mám ještě pořád, nějak nepřešla. Maximálně se střídá s podivnými záchvaty vzteku. V jednom z nich jsem jednomu otravovi, co není schopen normální otázky a neustále se mě ptá na dost soukromé věci, napsala to, co bych normálně nenapsala. (nemyslím tím, že jsem mu na ty jeho otázky odpověděla, spíš jsem ho poslala, slušně řečeno do pryč, což bych fakt normálně neudělala, proč myslíte, že mě otravuje už půl roku?)

Vesele se cpu rajčaty a přemýšlím nad tím, jak moc jsem sama a jak moc mě to štve. Možná ani tak moc nemyslím vážný vztah, spíš to, aby mi někdo věnoval alespoň trochu pozornosti. Fyzické. Ne, fakt bych nemyslela přes facebook, to mě opravdu unavuje. To jako fakt existuje někdo, kdo je schopen vztahy mezi lidmi udržovat jen přes sociální sítě? (Mně všechny ty vztahy "pochcípaly")

Další rajče.

Dnes jsem na fb zahlédla svého ex (to zní fakt dost divně), zmocnila se mě taková nostalgie. Ale jen na chvíli, i když trvala nejdéle z těch posledních, byla krátká. Což je dobře. Už ho nechci mít ráda. Vlastně ani nevím, jestli ho mám ráda. Doufám, že ho už nemiluji. Musela bych toho svého Péťu někde potkat, možná bych si pak uvědomila, že mi chybí. Naštěstí je celý týden na intru. Thks God.

A po menší emociální vsuvce následuje jakýsi stezk po fyzickém kontaktu. Pff.. to zní fakt divně.
Tím fyzickým kontaktem nemyslím nic .. ehm.. stačí mi objetí. Objetí z lásky. Pff... že to píšu zrovna já, jsem na tom asi fakt moc blbě.





Zapoj svoji zatracenou fantazii!

28. října 2013 v 20:03
Počítač pofiderně hučí, opět se začínám bát o svůj bídný život.

Zapoj svoji fanazii! Filmy, knihy, porno. Sníš ty vůbec? Vše ti dává okolní svět. To vše je ale z cizích hlav. Zapoj tu svoji. Sni. Večer, když ležíš v posteli - zavři oči a představuj si to, co by jsi vždy chtěl, nikdo se to nedozví.

To já jen, abych nebyla jediná za perverzní čuně.

Please, don't cry.

28. října 2013 v 19:57
Výborně! Zmocnila se mě maličká deprese. Stojí to vůbec za zmínku? Ano! Právě jste svědky zrození obrovské večerní depky - i velké věci musí nějak začít!

A co je důvodem pro tento maličký základ něčeho tak zákeřného jako je deprese pubertálního lůzra? Fotka! Nemyslete si, že na té fotce je má bývalá láska, nýbrž někdo úplně cizí, fakt je, že jsem ty dva párkrát viděla, ale to je v podstatě jedno. Ani nevím, odkud ta fotka je, zřejmě nějaké taneční. Všichni jsou tak krásní! A právě toto je důvodem základního kamene oné deprese. Všichni jsou krásní, mladí (což já taky), baví se (což já ne) a mají spoustu skvělých kamarádů a bůh ví čeho jěště (já... ne). - Lajk na onu skvělou fotku.