Leden 2014

Kočičky, aneb dětství, kde jsi?

31. ledna 2014 v 21:18
Važení a milí čtenáři,
včera odpoledne mi v hlavě zazněla pro mě dříve známá melodie, jejíž (pouze úryvek) textu jsem si vybavila později. Předpokládám, že to je z nějaké kreslené pohádky a pokud se nepletu, byly tam kočky. Písnička ve mě vyvolala takovou nostaligii, že už od té doby, co se mi vybavila, ji toužím slyšet i jinde, než jen v mé hlavě. Já vím, že je to opravdu hloupá prosba a vůbec, zaobíráním se něčím takovým, je dosti zvláštní, ale já bych to opravdu chtěla zjistit. Úryvek, vyštrachaný z paměti:

".... nám den, zpátky ten průvod povedem. Jak veselý svět se celý hned nám zdá. ..... nač ten shon, máme času dost. Tak raz dva.. ratatataa, v lodičce z papíru a v uniformě na míru. ... Prokráčíme celej svět, jo vtomhle směru třeba hned. Ten průvod, pánové, patří jen nám!.."

prosím, opravdu moc. Chci se vrátit do dětských chvil alespoň v podobě této skladby.

daysies. ✿

30. ledna 2014 v 21:11
Objev weheartit a hipsterských stránek bůh ví, kde s sebou přinesly jakýsi blogerský blok (takže mám v hlavě jen ty kytky)
je mi to tak líto, ale možná je to lepší než neustálé stěžování si(ale jestli si myslíte, že už si stěžovat nebudu.. ehm, tak to mě moc neznáte - počkejte do zítřka, až se pěkně vyspím)




pfff...

MY AFFS

30. ledna 2014 v 20:48
Did-you-know
Clara Black
Cathy
Shella
Date tree
TeddyBear
Bee Bee
*EN*
Jonniee
Hanii

POKUD CHCEŠ, ABYCH SI TĚ TAKÉ ZAPSALA, KLIKNI PROSÍM SEM A VYPLŇ TO.

zde nic nenajdeš.

27. ledna 2014 v 21:27
Protože dnes nemám náladu na žádný mega písání, jsem nucena věnovat se vám alespoň tím, že sem přidám pár muthafucking obrázků. (jentak by the way, nedá se zfetovat levandulí?)












zalez, Elino.

26. ledna 2014 v 13:51 diary.
Jedná se o strategický krok, jak přestat myslet na to, že mám depku. Každým takovým dnem, kdy mě chytají takovéhle móresy jsem blíž a blíž k psychiatrické léčebně. Nevíte, o čem tady zase mluvím? Nejste sami, já to taky nevím. Za pár měsící vám zde bude přidávat články psychicky labylní čllověk aneb, vše začíná depresí. V pondělí jsem se zeptala spolužačky, jestli se dá umřít na smutek. Řekla, že ne. Takže pohoda (nebo ne?!). Když nad tím tam přemýšlím, občas z nás obou vypadnou takové rádoby inteligentní otázky. Ve fyzice si o mne opřela hlavu, následně mi položila otázku "víš, že když budu mít vši, tak ty je budeš mít taky?" .. pochopte, jsme přece jen gymplačky, co by to v té hlavě měly mít přeci jen srovnané. Nebo nás ten gympl tak vysává? Nechci se vidět za ty necelé čtyři roky. Ehm.. jo, ten maturiťák(důvod mé včerejší depky). Zahlídla jsem pár fotek z něj. Mmmmm, mooc pěkné. Je mi z toho (opět smutno).(určitě vám došlo, že ta fotka s tím nemá nic společnýho a jestli ne - nehledejte v tom žádný spojitosti, prosím vás) Všichni byli tak krásní, pff.. proč taky nemůžu být jako oni? Malá šedá myš - jo, to jsem já. (určitě vám došlo, že ta fotka s tím nemá nic společnýho a jestli ne - nehledejte v tom žádný spojitosti, prosím vás)
Taky se mi včera podařilo nasrat kamaráda. Jsem strašná mrcha. I když, já vlastně ani nevím, jestli jsme nebo nejsme kamarádi. Někdy ho mám i celkem ráda, ale většinou mi leze na nervy a, ačkoliv si to celkem nerada přiznávám, přijde mi i celkem nesympatický. Je jako já, pořád se lituje. Jenže nemá to, co mám já - blog, takže si stěžuje mně. Proto je lepší se s ním moc nebavit. Stačí mi moje problémy. I když mi vlastně žádný problémy nemáme - jen se chcem litovat, to je jasný.


Really? zítra už je zase pondělí? Aspoň, že v pátek je volno.
Ano, jsem si vědoma toho, že na blog přidávám čím dál větší blbosti, ale je mi to jedno. Dokonce je mi jedno i to, že mi to je jedno. Všechno je mi jedno. Nazdar


Protože když nejsi milej, musíš bejt hubenej.

25. ledna 2014 v 19:37

stačí pár tónu Lany, stačí pár minut na facebooku, stačí pár fotek dokonalých slečen v letních šatičkách s úsměvem na tváři. Stačí si jen vzpomenout na fakt, že dnes je maturiťák a že jen tak z trucu nejdu. Protože se sakra nenávidím! Kde to jsme, že společnost si vyžaduje dokonalost v podobě štíhlé postavy. Protože když nejseš milej, musíš bejt hubenej a krásnej. Jsem jediná, která to tak vidí? Blázním z vlivu okolí, neustálých frází dokola se opakujících? Jsme tam, kde jsme ještě nebyli? Byla také dříve ideálem krásy pohublá postavička, kostra pokrytá kůží, uvnitř něco jako člověk? nějaká dušička přišláplá společností a tím, co po ní žádá? Ne. To jen teď. Tak jako dřív frčeli hipíci, tak dnes frčí dokonalost v podobě anorexie. Slečny, co se kamarádí se smrtí a neví, co vše to sebou přináší.

Já vím, že nejsem hodná a že nejsem ani pěkná. Proto to něco ve mně neustále prosí o hubené nožky a ploché břicho? Proč to tak vidím. Chtěla jsem docílit tohohle? Ne, rozhodně ne.

.. Ach, ten maturitní ples mě tak štve. No, neštve, spíš mrzí. Na vánoce jsem si koupila krásný šaty, nevýrazné tak jako já. Přesto se mi moc líbí, na to jak nerada nosím šaty jsem se v nich /ještě před těmi vánocemi/ cítila celkem dobře a zároveň jsem se těšila, až se naskytne nějaká příležitost, kdy si je budu moc oblíct. Jenže ta škola, ti skvělí, krasní lidi tam, mě ničí.



---------------------------------------------------------
"...Pokud se chcece řezat v zápestí, řežte podél modré žíly na spodu vašeho zápěstí, ale dostatečně hluboko, abyste odkryli tepnu vespod. Tradiční teplá koupel by měla pomoci, protože udrží proud rychle vytékající krve, což zpomaluje proces srážení a následné zastavení krvácení..." (people are mad)



slátanina .. mmm, dala bych si salát

25. ledna 2014 v 15:57 diary.
Nuže, vezmu to od podlahy- založila jsem novou rubriku "diary." (konečně!), takže teď, když si tady budete chtít přečíst něco jiného, než různé blafy z mého života, které kolikrát nezajímají ani mě, volte raději články, které do této rubriky nespadají(i když o kvalitě a hlavně zajímavosti ostatních článků by se také dalo polemizovat)

a teď k věci - hlavní důvod, proč tady jsem, jak už vypovídá o názvu té rubriky, je vylejvání citů a bůh ví, čeho ještě.

Jaký byl týden? No, asi se dám na profesionální vědmu. Jak jsem v neděli psala - depka, depka, depka. (teď mám pro změnu depku z toho, že je zítra neděle. a proč? vlastně ani nevím.) Z týdne si vlastně pamatuji jen takovéty události zapamatování hodné - takže skoro nic. V úterý jsem vyfasofala za pět z fyziky, snad jen proto, že jsem paličatá a nerada mluvím před lidma(měla jsem být zkoušená, nevím, jestli jsem to uměla na pětku, nebo jestli bych to utáhla na něco lepšího. Zkrátka jsem se na to ani nepodívala, tak jsem profesorovi radši řekla, ať mi dá rovnou za pět. to je fuk) Vlastně týden celkem naprd. ještě k tomu všemu začalo sněžit. tyvole nazdaar

Mám takový pocit, že píšu jen tak, aby se neřeklo. Nebo se už nechci svěřovat. a nebo se mi nechce přemýšlet.

Opět jsem se pustila do 80's. Ani nevím, kam na ty písničky chodím a ani nevím, proč. Jako bych se pomocí nich chtěla vrátit do dob, kdy byly novinkami, protože tahle doba je fakt nahovno. Všude samí rádobydokonalí lidé, kteří jsou buďto sebevědomí a hnusní a nebo hezcí a sebevědomí. Taky bych to tak chtěla mít. Média a vůbec vše ukazuje jen ty hubený slečinky co važí tolik co já i s postelí a pak se všichni diví, že puberťačky zvrací, hladoví a tak, není nikoho, kdo by to nevěděl. Proč jsou tedy všude samé vyzábliny? hmm?!

------------------------------------------------

Včera mi bylo smutno, tak jsem hledala nejmíň bolestivější způsob sebevraždy, ale pak jsem to vzdala, protože pokud se vám to nepodaří, skončíte s nějakým postižením. navíc nevím, kde bych sehnala brokovnici (která je na sebevraždu prý nejideálnější) a vsadila bych se, že s mojí "šikovností" bych si maximálně ublížila. Krom opravdu užitečncých rad jsem narazila na článek popisující také sebevraždy, kde byly také ty "normální", ale i fakt dost zajímavé způsoby, cituji:


"SMRT SEXUÁLNÍM VYČERPÁNÍM (viz skvělý film Body of Evidence)
Čas: Závisí na stáři a schopnostech
Dostupnost: Velmi snadno
Jistota: Záleží na počtu nymfomanek, staří a vašich scopnostech
Poznámky: No comment."


a


"NECHAT SE SPÁLIT PŘI NÁVRATU DO ATMOSFÉRY
Čas: Pravěpodobně nekolik minut
Dostupnost: Pokud se vám podaří dostat se na oběžnou dráhu...
Jistota: Velmi vysoká!
Poznánky: Pouze při návratu do atmosféry znacně zpomalte, bude to skvělý pohled..."

podobných skvělých rad tam najdete mnohem víc - ZDE je odkaz.

------------------------------------------------


btw. nevíte, kde bych našla druhou sérii American Horror Story (cz titulky, online)?




mějte se.

Tak láska, říkáte, jo?

20. ledna 2014 v 20:19
Dušičky osamělých lidí hladově toužící po kousku lásky, nerozeznatelní od ostatních. Přesto jsou však malinko jiní. Oni prochází každou skulinku tohoto světa a hledají dušičky stejně osamělé, v nejlepším případě i víc. Protože oni touží nejvíc, protože oni by milovali víc. Neumí hledat, neumí chránit si své vydobyté duše a ztrácí je. Jsou věčně samy. S každým dnem plným samoty na jejich srdcích přibyde jeden šrám. Šrám, který vidí jen oni.

Žijeme si své sobecké životy a nehledíme do koutů, ve kterých jsou schoulení.

Láska a přátelsví - v čem je rozdíl? V ničem pokud toužíš po tom, po čem touží oni. Pokud chceš cítit to, co cítlí lidé když milují, nebo když mají rádi. je to jedno. pořád ten stejný pocit. Jen ti, kteří mají, ale chtějí víc rozlišují tyto dvě významově stejná slova.

My nevíme co je láska. Jen nám ti starší a moudřejší lidé řekli, že je to něco krásnýho. Řekli nám definici lásky. A teď si s ní dělejte co chcete. Použujte lásku v praxi. Myslíte si, že to bude hned? Nebuďte naivní. Nebuďte naivní tak, jako většina znás. Hledejte.

Ahoj, depko. Dlouho jsme se neviděly!

19. ledna 2014 v 20:25
Přede mnou leží otevřený sešit dějepisu. Smutně kouká. Chyběla jsem mu. On mně však ne. Zrovna dnes na něj náladu nemám, stejně tak, jako nemám náladu na školu, do které zítra jít musím. Dlouho jsem si vám nestěžovala, takže bychom to měli napravit, nemyslíte? Ne? Stejně si stěžovat budu. (i když asi ani nemám důvod, prostě chci)

V pátek jsem potkala svého ex. (vůbec se mi ten pojem "ex" nelíbí.) Nevěřili byste, jaké pocity ve mě jeden takovej ničema dokáže vyvolat. Přes všechen ten stesk, přes všechen ten pláč, přes věechny ty deprese, kterými jsem si během toho roku, co jsem si od něj odvykala, prožila, jsem ho opravdu ráda viděla. Vyvolal vě mě menší nostalii, a vůbec takové pofiderní pocity, které lze tězko popsat. Zláštní, pěkné. Stála jsem na náměstí a on kolem procházel. Jakoby všichni ti lidé kolem mě zmizeli, jako by to vše nebylo. byl jen on. On jako jedna velká vzpomínka na jednu velkou lásku. Ještě teď je mi z toho pěkně. Po roce tesknění konečně mohu říci, že je konec. Ne, nezapomněla jsem, tak, jak jsem si přála. Jen ty ošklivé pocity, ta nenávist vůči němu, odezněly a zůstalo jen to pěkné. A tak to má být.

---------------------------------------------------------
Není to nic pěknýho, prohlížet si fotky na fb a narazit na pěknou hubenou holku. Ale jako fakt hodně hubenou. Pěkně hubenou. Nikdy bych neřekla, že i já budu patřit k těm, které řeší váhu. Nejsem nějak moc tlustá, ale i tak tlustá jsem. Může za to ta zatracená střední. Máme tam tak hezký a hubený holky. Měla jsem jít na zemědělku, kam chodí samý obludy. (ovšem, že ne všechny jsou obludy, ale i tak, těch pěkných by bylo určitě míň než tady u nás) Teď ani nemůlžu jít do nějaký učebny aniž bych se cítila dobře. Ve srovníní s těmi kočkami jsem jen kus, vy víte čeho.

Během posledních několika měsíců jsem se pokoušela začít normálně jíst, ale vždy, především o víkendech, protože během týdne na jídlo nemám čas, jsem se totálně přecpala na oslavu toho, jak dlouho jsem vydržela jíst normálně. Takže i kdybych zkoušela milionkrát začít se normálně stravovat, vždy mi to zkazí dny volna. A za to může moje nespolečenskost, či jak to nazvat. Nikam nechodím a ani nemám potřebu někam chodit. Takže každý víkend sedím doma u počítače a čekám na jaro, abych mohla začít běhat, i když teď by to taky šlo(další z mých mnoha výmluv). A když už někam jdu, tak většinou za kamarádkou, s kterou koukáme na fillmy a cpeme se víc, než je to zdravý.

---------------------------------------------------------

Když jsem začínala s psaním tohoto článku, vlastně jsem ani v depce nebyla. Teď, když už jsem u konce, jsem opět v té nedělní depresi až po uši. Elo, ty jsi ale blbá.


Obrázek dokonale popisující to, kde jsem teď a kde budu celý týden.

Až budu pěkná

18. ledna 2014 v 16:18
Poslední dobou ani nemám náladu na to, abych se nějak pěkně oblíkala a vůbec upravovala. Nejradši bych do společnosti chodila s pytlem na hlavě - jo, to by bylo zatraceně skvělý. Ale až budu štíhlá a pěkná, všechno bude jinak. :D

projela jsem weheartit.com a našla pár moc pěkných fotek, z kterých je mi teď smutno. Příjemný estetický prožitek, Vážení.