Březen 2014

the future is uncertain but the end is always near.

29. března 2014 v 12:10
Čas, jako písek, čas jako kouř, který se marně snažíme chytit. Prochází nám mezi prsty a pomalinku se ztrácí neznámo kde. Čas jako nejvzácnejší věc na světě, dražší než všechny jeho poklady. Čas jako něco, co nejde vrátit. Lidé, jak je známo, si ničeho neváží. Neváží si života, času, který jim byl udělen a neustále někam spěchají. Spěchají za lepšími zítřky, a přitom si neuvědomují, že každým zítřkem jsou blíže k jejich skonání. Zestárnou a uvědomí si, že v životě nic nedokázali, a tak se horlivě pokouší vracet v čase, v jejich myšlenkách, nebo za pomoci nezdařilých pokusů s cestování časem.

Jsme zde již tak dlouho, a přesto mám pocit, že všechna ta největší tajemství si pro nás svět schovává až na naši poslední cestu. To, že něco nevíme nemůsí zásadně znamenat, že to neexistuje.

Cestování v čase by s sebou však neslo jedno velké riziko, a to změnu všeho dění kolem nás. Veškeré, byť sebemenší události mají nějaký důvod, a pokud ne, jsou älespoň částí dlouhé cesty vedoucí k něčemu zásadnímu.

Čas je věc, se kterou by se nemělo nijak zahrávat. Čas není film, který si můžeš pozastavit, nebo dokonce přetočit. Čas je prostě čas. Cenná věc, které si člověk musí vážit a užívat si každý jeho, byť sebemenší, úsek.



co den dal.

27. března 2014 v 17:11 diary.
týden se vleče ták moc pomalu, alespoň, že to počasí se, na chvíli, udobřilo. Už druhý den mám pátek a pokaždé, co mi dojde, že pátek ještě není, uvědomím si, jak moc v životě spěchám. Stále se na něco těším, hlavně na pátky, víkendy a vůbec na všechny dny, kdy nemusím být v kontaktu se spoustou lidí, co mi tak moc lezou na nervy. Ale tak to má asi každý, že? Tedy spíše každý mladý, nebo ještě přesněji - ten, který si neuvědomuje, co vlastně život je a jak moc je v podstatě krátký. Snadno se říká Važ si toho všeho, co máš, važ si daného okamžiku, protože pokud tak neučiníš, časem ti dojde, jak moc si spěchal, jenže čas, ten vrátit nejde. Já mám však pocit, že ve světě, jaký je tento, a jaký, podotýkám, byl zřejmě od samého začátku naší existence, i když postupem času to vše graduje, to snad ani jinak nejde. Lidé se honí za úspěchem, chtějí být nejlepší. Kdo by také nechtěl, že. Ale všechny tyto cíle s sebou nesou jedno velké riziko- strátu času, části života. Já sama nechápu, proč se všichni tak snaží. Tedy chápu, všechno tohle mají na svědomí peníze. Peníze a majetek - to hýbe světem. I já si zvolila cestu, kdy onu velkou část života ztratím budouváním si své budoucnosti. Proč je život takový? Proč jsme si to tak udělali?

Dnešek nejde zařadit nikam jinam než do podsložky "den jako každý jiný". Z celé půlky dne strávené ve škole si pamatuji jen cestu autobusem domů. Poslední dobou mě oslovují úplně cizí lidi, nebo jsem prostě hloupá, a pouze si to myslím. Cítím se malinko nesvá, protože nemám moc ráda něčí pozornost, a vůbec pozornost někoho, koho vůbec neznám. Seděla jsem tedy v autobuse, lidi, co tam byli nahečnaní se mnou, jsem, už ze zvyku vůbec nevnímala, takže jsem si ani nevšimla toho prcka, který mohl být tak o dva, možná tří roky mladší, než já, který si právě sedal o sedadlo dopředu. "No coo jeee?" trošku mě vyvedl z mého každodenního rozjímání o životě, o tom, jak moc je nanic a následně o tom, jak moc zase chvátám, přísahám, že koukal na mě a taky přísáahám, že fakt vůbec nevím, kdo to byl, jestli koukal na mě a mluvil na tu za mnou, tak je to blbec, ale to je fuk. Pořád na mě koukal, a asi fakt čekal nějakou tu odpověď, tak jsem řekla, že nic, mezitím jsem marně přemýšlela, kdo to vůbec je, sakra. Čekala jsem, že tím to končí, ale ještě něco řekl, jaksi nevím co, a ani nevím, co jsem mu na to odpověděle, ale myslím, že to byl opět nějaký blábol, který z pusty vypustím pokaždé, kdy je něco tak, jak to být nemá, kdy jsem zmatená. Nejsem ráda, když je něco jinak, takže když na mě někdo v autobuse promluví, celkem mě to naštve. lol


asi bych si měla jít užívat života a sluníčka, chtěla jsem napsat H., jestli by nešel ven, protože mě pořád otravuje a tvrdí, že pokud s ním nikam nepůjdu, už se ho nezbavím, vlastně mi celkem chybí, i když mě občas tak neskutečně pije krev. Chybí mi to naše čtvrteční sezení v autě a povídání a povídání, v podstatě o ničem. Bylo to fajn, ale odradily mě od toho všeho ty jeho postranní úmysly, asi mě má rád víc, než by měl.

mějte se fajn, přátelé.


todlencto a tamto

25. března 2014 v 21:31 Music
Rozhodla jsem se oprášit starou rubriku s hudbou, snad jen proto, že prostě proč ne.

snad jen něco málo k dnešku, kombinace deníčku a hudebního playlistu - lol,
opět mě popadl hon za pěknou postavou, takže jsem dnes jedla tak, jak se na normálního člověka sluší a patří (abych byla přesnější - ještě včera jsem žrala jak prase, no, pochybuji o tom, že se té své nenažranosti zbavím ze dne na den). I když on pojem "hon za pěknou postavou" není úplně to pravé ořechové, připadám si jako kulčka, i když kulička nejsem, je mi těžko. Takže chci, aby mi bylo líp. mám se asi přeci jen trošku ráda, že.

Chci už pátek, chci, chci, chcciiiii




na tento song jsem narazila na jednom skvělém blogu, a poslouchám ho tak moc, až se skoro divím, že se mi nepodařilo si ho zprotivit... časem :D




Nuže, dobrou noc, vážení přátelé. Doufám, že se dobře vyspím a nebudu vás zítra krmit tím, čím dnes.

20 otázek (jakási nominace)

24. března 2014 v 16:50
Byla jsem nominována blogerkou Cathy (http://loveandhope.blog.cz/), děkuji za nominaci. :)

Pravidla jsou:
Řekněte o sobě 10 věcí.
Odpovězte na 10 otázek blogera/ky, který/á vás nominoval/a.
Vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat.
Nominujte 3 blogery, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů.
Informujte blogery o tom, že jste je nominoval.
nuže...
10 věcí o mně:
  1. Jmenuji se Eliška a svoje jméno nemám příliš ráda, tedy teď už to není zase tak žhavé, ale dříve mi připadalo strašně jemňoučké a slaďoučké, teď už mi jen vadí, když mě tak někdo oslovuje, ale už jsem se s tím, že mám divné jméno, celkem smířila.
  2. Je mi 16, a poslední dobou mi dochází, jak je ten život krátký a jak rychle uteče. Ráda se vracím do dob, kdy jsem byla ještě malá a vzpomínám, jak to bylo super. (protože v dané chvíli není nikdy dobře:D)
  3. Bojím se navazovat vztahy s novými lidmi, stydím se a mám strach, že se jim nebudu líbit, takže jsem pořád sama. (tedy až na pár vyjímek, kterých si velmi vážím, protože když si někdo jako já najde velmi blízké přátele, tak to už je co říct...)
  4. Nemám ráda svoji postavu, ale nedělám vůbec nic pro to, aby vypadala alespoň malinko lépe.
  5. Miluji knihy od Kinga. (a nesnáším povinnou četbu, nehlědě na to, jak je daný titul dobrý, jednou je to povinné. A co je povinné, to prostě dobré není!)
  6. Nemám ráda dokonalé lidi. Více mě přitahují ti, ne kterých je něco zvláštního, nikoliv dokonalého. Jo, a taky mám ráda chudáčky, které můžu litovat.
  7. Nemám přítele a vůbec mi to nevadí. (ehm.. asi). Taky v posledné době pochybuji o svojí orientaci, ale doufám, že to je jen bouření hormonů. :D
  8. Miluji hudbu, nedala bych bez ní ani ranu. Dříve jsem poslouchala jen metal a jeho různá odvětví, či jak to nazvat, ale postupem času jsem z toho jaksi vyrostla a teď si poslechnu prakticky vše, co se mi líbí. No, ale v poslední době ujíždím na Radiohed, Oasis, Bowie a tak..
  9. Baví mě kreslit, možná, kdybych navštěvovala nějaké kurzy, bych byla i šikovná, ale bojím se chodit mezi lidi a nerada se předvádím, takže to, co ve mě bylo jaksi upadá. a může za to i škola, ne, že by nebyl čas, spíše není nálada.
  10. Věty(převážně z mojí hlavy), které nepovažuji za důležité, nevědomky začínám malým písmem.
Následuje deset otázek od blogerky Cathy:


1. O co se rád/a zajímáš , co tě prostě baví ?

Ráda čtu, spím, jím a koukám na filmy.

2. Navštěvuješ můj blog , popřípadě , vrátíš se sem ještě ?

Jistěže! Chodím k tobě celkem často - číhám na nové, super články.

3. Kde jinde bys chtěl/a bydlet než v ČR ?

Líbilo by se mi třeba v Norsku, v nějaké malé chaloupce, kde by mě nikdo neotravoval.

4. Jsi samotář nebo jsi rád/a s více lidmi ?

Jsem samotářka, nemám lidi moc ráda.

5. Jaký je tvůj největší trapas , který se ti přihodil ?

Těch bylo, že si je ani nepamatuji! Ale zrovna dnes se mi jeden takový přihodil - když jsme odpoledne se spolužačkou odcházely ze školy, začala jsem ji vyprávět nějakou vtipnou příhodu s tím, že nevím, kde jsem k ní přišla (jako fakt jsem to nevěděla), no, nakonec jsem se dozvěděla, že mi ji o víkendu psala ona.

6. Maluješ se ?

Ano, šetřím lidi v mém okolí, nerada bych, kdyby se jim něco, následkem úleku z mého zjevu, něco stalo.

7. Líbilo by se ti víc , kdyby jsi smrděla hnojem , měla slámu ve vlasech , rozcuchané vlasy od koní nebo jiného zvířete , a nebo bys byla raději ve voňavém oblečení , nalíčená , načesaná ?

Kdo by chtěl smrdět? Já nemusím být namalovaná (tedy pokud nejdu mezi lidi). a nasmraděná nějakým parfémem.. preferuji normální vzhled. Nerada se někam šňořím, mám nejraději tepláky, vlasy sčesané nahoru.

8. Jaký je tvůj nejhorší a nejlepší zážitek , co se ti stal ?

Nejhorší mě žádný nenapadá. (teď mi dochází, jak super mám život). a nejlepší? abych byla přesnější, nejlepší, který mám v paměti - asi první rande.

9. Pomáháš lidem , zvířatům (jsi v nějaké nadaci nebo tak)?

V žádné nadaci nejsem, ale ráda bych byla, jen tady u nás o ničem nevím.

10. Láska a nebo přátelství , myslíš si , že přátelství mezi klukem a holkou není vždy jen přátelství ?
Asi přátelství. Myslím, že i lidé opačného pohlaví mohou být pouze přátely, to je jasná věc. :) Navíc, občas jsou kluci jako kamarádi lepší, protože nejsou tak zlí jako některé slečny.
A nakonec otázky pro ty, které budu nominovat:

1. Jak by měl vypadat a jak by se měl chovat, tvůj vysněný partner?
2. Věříš v reinkarnaci? Pokud ne, co si myslíš, že po smrti vlastně je?
3. Čeho se nejvíce bojíš?
4. Jsi spokojený/á s dobou, ve které žiješ? Je nějaká doba, ve které by jsi chtěl/a žít raději?
5. Máš rád/a lidi?
6. Obětoval/a by jsi za někoho svůj život?
7. Jaká je tvoje oblíbená kniha?
8. Jak dlouho jsi na blogu?
9. Jaká je tvoje nejoblíbenější část ne?
10. Myslíš, že v budoucnu budou lidé schopni cestovat časem? Pokud by jsi měl/a tu možnost stroj času použít, kam by ses vydal/a? Změnil/a by jsi něco?

Na vyplňení tohoto tagu jsem se rozhodla nominovat tyto tři blogy:



aach, ta láska

22. března 2014 v 20:18
Asi si říkáte "Moc dlouho to tedy nevydržela." a máte pravdu, je to totiž týden, řekla bych, co jsem sem přidala údajně posledních článek následujících několika týdnů, tedy alespoň to bylo moje očekávání. Ale jak vidíte, už jsem zase spátky a spolu se mnou ty moje kecy, jejichž nejčastějším obsahem jsou především nějaké ty moje obrovské problémy.

Pár dní už tady máme oficiálně jaro a jak to tak bývá, na většinu normálních tvorů, žijících na této planetě to nějakým způsobem dopadne. Všude kvítka, sluníčko a teplo. Krásná idylka jarního dne, nemyslíte? Já určitě nejsem jediným tvorem na této planetě, kterému se při pohledu na to vše kolem, rozbuší srdíčko a malinko si posteskne po nějaké té spřízněné duši. A ten stesk většinou ještě násobí páry čerstvě zamilovaných lidí, které zřejmě ve stejnou chvíli popadlo to samé co mě, ale narozdíl ode mě byli úspěšní.

Ale ti, co mě znají, ať už jen z blogu, nebo z normálního života, se zřejmě vůbec nebudou divit, že za těch pár super vět vecpu větu, která to všecko zkazí - No, já vlastně ani nevím, jestli někoho chci. Já vlastně nevím, jestli vůbec chci to všechno, co chci, protože vše, co chci už mám a kdybych měla to, co chci a co nemám, zřejmě bych z toho nebyla nějak moc odvázaná. Ano, přesně takovýhle zmatek v té své kebuli mám už pěkně dlouhou dobu.

Několikrát mě napadlo, jestli mě vůbec vztahy nějak přitahují, jestli mi něco říkají ty city, které pak stejně (z neznámého důvodu) obrečím, jestli není lepší jen se na ty lidi koukat, a říkat si, jak fajn by to s nima bylo. Pár vztahů už za sebou mám, nesčetněkrát jsem cítíla ty obludné motýlky, a někdy jen proto, že prostě proto, to já jen, abyste si nemysleli, že tady mluvím o něčem, čím jsem si ještě neprošla. Jo, a není mi třináct let.

Ale občas se snad každému tady, byť jen malinko zasteskne po lásce. Není to slabost, je to součást lidského bytí, dokonce, řekla bych, i jedna z těch nejzásadnější. Láska je už od samých začátků naší existence tématem různých výtvorů. Bez lásky by to nebylo ono.

forever, and ever,
you'll stay in my heart and I will love you
Forever, and ever,
we never will part Oh, how I love you
Together, forever
that's how it must be To live without you
Would only mean heartbreak for me, ooh

dovolená pro elišku

14. března 2014 v 20:35
Už ani nevím, jak článek začít - tak špatné to se mnou je, a to je právě důvod tohoto nesmírně důležitého článku (s důležitostí, které zde mají téměř všechny články). Opět si procházím obdobím, kdy se nápady na články jaksi nedostavují a ani pomocníci v podobě témat týdne nepomáhají, a když se přeci jen rozhodnu k nějakému tomu článku, obvykle se jedná o pár rádoby inteligentních vět. Nevím, proč mám takový pocit, jako by se tento blok od ostatních nějakým způsobem lišil, možná je to spíš tím, že těch bloků bylo poslední dobou povícero a já vás nechci děsit svojí nepřítomností. Takže to je jako bych odjížděla a nechala tady nějaké kvítko, tedy vás - čtenáře, které během té mé pauzy nemá kdo zalévat. A co se stane s kytičkou, kterou nemá kdo zalévat? Je mi to jasné a mrzí mě to, ale věřte mi, že je lepší nečíst nic než to, co se mi poslední dobou rodí v hlavě. Ztrácím slovní zásobu, mám takový dojem, pro jedno zapomínám druhé, je to se mnou špatný. Něktěří jedinci tohle řeší únikem na jiný blog, což mi přijde jako hloupý nápad, zrovna nedávno se mi zdálo, že jsem svůj blog deaktivovala a věřte mi, že to bylo, jako by mi chcípla ta kytka, ne - bylo to horší. Přeci jen je tu se mnou už více než rok a byla by škoda ho zahodit jen kvůli menším komplikacím, které, doufám, co nejdříve odezní. Potřebuji si asi v hlavě srovnat to, jakým směrem se můj blog vlastně povede, protože depresí ubívá a dobrých zážitků (a hlavně nápadů) je pořád stejně málo. Co si budeme povídat, většinu článků zde tvořily právě depresivní žvásty. Na affs jsem se také vybodla (to slovo mi leze čímdál víc nanervy), a vlastně ani nevím, proč. Ono vlastně tyhle spřátelené blogy jsou dobré hlavně pro rozjezd, řekla bych, naučit se v tom všem chodit. Proč mám takový pocit, že se rozjíždím nějak pomalu?

Jak už jsem řekla - pauza, dovolená, chcete -li. Ale jak moc dovolená? Dovolená od megadlouhých smysluplných článků? Nemám srdce nechat blog chátrat (ale lenost, lenost je vážění strašná potvora), tak zde snad uvidíte pár krátkých žvástů, které se vám možná budou chtít i číst.

už několikrát jsem si říkala, že blog je vlastně jediná věc, která mě baví tak dlouho, od které jsem ještě neutelka k jiné činnosti.

mějte se krásně.

Otazníky

11. března 2014 v 10:29
Za tónu starých dobrých Roxette přemýšlím nad tím, co se dnes bude dít. Nedivila bych se, kdyby byl tento článek jedním z posledních v následujících několila dnech - a ne, moje lenost za to protentokrát moct nebude - zlobí mi totiž monitor, z toho přiblblého blikáníčka mi už totálně hrabe. Jestli se chctete nějakým způsobem odpoutat od počítače, doporučuji blikající obrazovku. Fakt šílený. Takže to dnes vidím na čtení, jídlo, čtení, (úklud), čtení. Kamarádi se na mě vybodli, takže mi nic jiného nezbývá.

teď mě tak napadlo - co takhle oprášit starý ask pro můj blogísek? Nějak se na něj zapomělo a já mu, a vám, dávám další šanci - zaplavte mě tedy otázkami :D


ticho.

10. března 2014 v 20:26
Poslední cigareta. Kouř, vznášící se vzhůru ve světle staré pouliční lampy, působí tak prázdně - prázdně jako život, prázdně jako ticho, prázdně jako chlad mě obklopující. Chlad a zároveň ztrach, ztrach z temnoty v podobě bytí, ztrach ticha v podobě hluku. Strach ze samoty v podobě společnosti. Život je jedna velká patlanina. Život je patlanina známého umělce, neskutečně hnusná patlanina, tupci obdivována, těmi dalšími opovrhována a nenáviděna. Chtějí od života víc, tohle není ono.

šutrujem

9. března 2014 v 19:48
po milionté kontroluji facebook s tím, že teď už tam aspoň jedna pitomá zpráva bude. Přátelé jsou radši všichni
nemocní, a tak to vypadá, že celé prázdniny prosedím doma a budu kreslit na tu spoustu šutrů, co jsem si minulý rok dotáhla z chorvatska. Blog je prázdný, tedy co se vás, milovaných čtenářů týče, já se celkem činím! Jediného člověka na této planetě, který by se mnou šel někam pokecat, z neznámého důvodu bytostně nenávidím, no, je mi zkrátka souzeno umřít nudou. Ale pořád lepší, než být ve škole, že. Jak už jsem řekla, z té nudy jsem se vrhla na pokreslování šutříků...

Šutrů je pořád dost, ale nápadů jaksi ubývá. Bolí mě hlava, tak asi půjdu spát. Včera, no vlastně dneska, jsem usnula ve tři ráno, protože mám zase totálně rozvrtanej ten režim, co jsem měla pěkně zaběhnutý, když jsem chodila do školy. Takže to vidím tak, že si lehnu a stejně budu hodinu koukat do stropu. no nazdaar.

where are we now?!

8. března 2014 v 23:56
Jestli je něco, co mě dokáže vytočit tak moc, že se zřeknu sprchy, tak je to jedině dnešní doba, přesněji dnešní pseudo děti.

Jen tak si projíždím příspěvky na facebooku (a myslím, že si to pro příště raději odpustím), a na co nenarazím? Ehm.. sestřička se zbláznila. Uvedu vše na pravou míru - sestra, hubená a pěkná slečna, jako fakt, dala like (ano já vím, je to trapné, ale když už na něco dám like, tedy to se mi líbí, evidentně to asi fakt znamená, že se nám to líbí, nebo by alespoň mělo, že) na jeden z mnoha vypatlaných obrázků jedné naprosto vypatlané stránky. Opět upřesním - první obrázek - totálně dořezaná ruka, druhý - totálně vychrtlá slečinka, třetí talíž, na němž leží nějaký papírek, jehož text nemůžu přečíst, ale předpokládám, že tam bude něco o tom, jak moc je žrádlo špatný. A poslední obrázek -další vychrtlina, protentokrát shrbená nad záchodem, chystající se k tomu, co evidentně dělá pokaždé, když si zobně něčeho jiného, než vaty(ne, nemyslim cukrovou). To vše v depresivně černobílém efektu a třešničkou na dort je popisek - "TO WONDERLAND" Paradoxem toho všeho je další obrázek na oné stránce - Marilyn Monroe (podle vás ukázka toho, jak by měla správná ženská vypadat - s čímž samozřejmě souhlasím i já, protože vychrtliny jsou prostě.. moc vychrtlý a nepřitažlivý. Ono každá ženská je svým způsobem sexy, ale pokud na sobě má jen kůži, bez které by vypadala jako ten někdo, koho máme vystaveného v biologii, tak prostě sexy není, jako sorry)

Tohle je, vážení přátelé, naprosté šílenství díky kterému jsem malinko zapřemýšlela, jestli by nebylo lepší žít v úplně jiné době. A krom toho mě to nehorázně dopálilo.. božee...

Další věc, co mě fakt, s prominutím, sere - "Kurtík" - slečny, vy krávy, vy jste se fakt zbláznily? Asi nechápate, že kapela jako je Nirvana nespadá do kategorie Biebera a jiných podobných existencí, z nichž si můžete dělat takové ty armády, či jak tuto dementní věc nazvat, jako beliebers nebo tak. Možná to ode mě není pěkný, ale nakopala bych ty slípky do zadku.