Konce

22. listopadu 2014 v 17:24 |  hlody z mojí hlavy
"Ještě jednou, prosí moje prázdná duše.
Dalších pár ran, dalších pár jizev!"
Už ne, odvětíš suše.
A neptej se, proč. Sama tu bolest nesnášíš.

A já znovu prosím, toužím.
Na vidinu dalšího konce se zalíbením hledím.
Doufám, že přijde, vduchu říkám si.
Ale on nikde, náš milý konec. Vrať se! Kdepak jsi?!

Vždyť nebýt konců, není ni začátků.
Čím víc zabolí, tím líp nám zítra bude!
Nech mě, odejdi! Zapomeň na noci vysokých podpatků!
Zapomeň na hudbu zapomenutých zpěváků.

Ve starých barech.
Se sklínkou chlastu.
S prázdnotou. Za tichého kontrastu.
Ztráceli se ve vlastních slovech.

"ještě jednou, prosím tiše.
můj život je děsné klišé."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 22. listopadu 2014 v 18:10 | Reagovat

Krásná pocitová báseň, která má hloubku i duši. ☼☼☼

2 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 20:28 | Reagovat

Krásne napísané. Mám pri tom silné emócie a je to tak krásne depresívne. Asi potrebujem čosi takéto momentálne. Prečo vlastne depresiujem?
Nemám rada konce. Nechápem, prečo vždy všetko končí. Ani len neviem ako ukončiť tento komentár. Asi je so mnou niečo už naozaj zle. Tak proste končím...A chválim túto báseň :)

3 Sydney Sydney | Web | 22. listopadu 2014 v 22:02 | Reagovat

Velmi povedené. :) Nemám ráda konce, ale na druhou stranu - vše musí jednou skončit. Ten fakt mi užírá mysl, děsím se konce. Je to asi můj největší strach ze všech. Že všechno skončí...

4 un. un. | Web | 22. listopadu 2014 v 22:05 | Reagovat

Krásně napsané :)

5 Miss No Strong Miss No Strong | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:36 | Reagovat

Proč ve mně největší emoce rozvířili zapomenutí zpěváci, starý bar a sklínka chlastu, je mi záhadou.
Básničky moc nemusím, ale tahle se mi hodně líbí.

6 stuprum stuprum | Web | 23. listopadu 2014 v 0:29 | Reagovat

Nikdy jsem nepochopil, jestli bary duši naplňují nebo vyprazdňují. Ale soudě dle sebe asi to druhé. :-D

7 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | Web | 25. listopadu 2014 v 15:10 | Reagovat

Jedna z nejlepších básních, co jsem četla. Námět se mi moc libí a je v tom něco, co málo spisovatelek dokáže vložit. Cit? Asi právě to.
P.S: Ten předposlední odstavec si mám chuť okopírovat a číst si to pokaždé, když půjdu spát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama