tančící domy, The Libertines a ošklivý autoportrééty

20. prosince 2015 v 16:11 |  (ne)pravidelná dávka bytí
Takovej žal je nejhorší. Nejhorší, protože jej nemáš s kým sdílet. Protože s tebou na tý podlaze nikdo neleží, protože seš zkurveně sám.

Je divný, že občas je všechno mnohem snesitelnější, bez sebemenšího opodstatnění. A ještě divnější je, když, taky bez sebemenšího důvodu, přichází ty nejnesnesitelnější stavy. Jako třeba dnes. Přišel jako by nic, normálně jsem ráno vstala, dalo by se říct, že celkem dobře - na zahradě se procházelo několik strak a byla krásná mlha. Mohlo bejt něco před jedenáctou, takový krásný nedělní ráno. Udělala jsem si kafe, posadila se na podlahu v pokoji a seděla. Normální, jak říkám.

Je fakt, že ve mně v posledních dnes jakejsi vztek, nebo možná nenávist, já nevím, co přesně to bylo, pomalu a zatraceně tiše vzrůstala při každým pohledu do zrcadla, do tváře, o níž občas smýšlím, jako by nebyla má, nýbrž nějakýho parazita, co se zmocnil mojí duše, jež se volně potácela po světě a zatraceně se při tom bavila, na tělo, který se za dne snažím ignorovat, jinak bych se v tý nenávisti utopila. A tak mě přemohla, ta nenávist, či snad vztek, nebo co to vůbec bylo. Snad obojí, neb nenávist mísící se se vztekem je vražednou kombinací, při níž se člověk musí držet, aby si neublížíl. Možná za to může ten dlouhej víkend, ta mírná lhostejnost vůči mě a zrcadlo zahalený šálou, že jsem dopoledne, zatímco jsem se chystala pryč, propadla značný bezradnosti. Kdybych tak do tý šály mohla schovat víc než svůj odraz.

Kdybych tak do ní mohla zahalit veškerou svou neshopnost, kdybych se tak do ní mohla schovat celá a úspěšně přehlížet veškerý to zlo ve mně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. prosince 2015 v 21:24 | Reagovat

Dyk jsi hodná holka, jaképak schovávání zel. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama