Leden 2018

hgdfv

23. ledna 2018 v 15:06
Moje malý doupě. Hraje Hegerová, přes bordel z okna nevidím. Nevidím nikam, nejen z okna. Všude je smrdutá tma nejistejch časů, co se zákeřně plazí po mým životě. Ne po našem - jen po mým. Protože je můj život, moje hlava, moje tělo, moje blbá mysl plná hloupejch slov, myšlenek a vizí. Moje smutná budoucnost, můj konec, můj posranej život.

Kde jsem žila! Proč jsem žila! A proč to furt takhle dělám?!

Ale smutný si to, ty nádhero, děláš sama. Čas zbyl jen na zbytečný tázání se sebe sama, kam to vůbec směřuješ - do jakýho života se to zběsile řítíš, jak se z tebe stává to, cos nikdy bejt nechtěla. Je jedno, jestli člověk fakt kus hovna je, nebo ne - co ale jedno, do prdele, není, je to, jak se vidí, jak si žije - jestli má na rypáku nasazený brejle naivity a jistý sebestřednosti, přes kterou není s to vnímat svou malichernost, zbytečnost a neopodstatněnost. Bylo ti, krávo líp, kdyžs je měla - než zmizely někde v propadlišti smutnejch dějin tvý existence, kterou cosi labužnicky žere a ještě při tom svinsky mlaská s otevřenou držkou plnou křivejch tesáčků. A když si to dá pauzičku, v tom zdárně nekončícím debužírování na tvým životě, ani se nenamáhá otřít si tlamu a jen se na tebe škodolibě usměje, se zbytkama tvýho bytí všude vůkol. A když zahlídne ten tvůj smutnej ksicht, trochu se mu z toho udělá zle a malej kousek toho tvýho života nechutně vyvrhne ven. Ale už to nesbírej, měla sis jej líp hlídat - ony tyhle svině taky nejsou zas tak prohnaný, jak vypadaj - daj se obelstít, zahnat zpátky.

Ale kdoví, co by bylo, kdoví, jak by bylo.

Stejně seš blbá jak tágo.