Listopad 2018

fzhggg

10. listopadu 2018 v 23:18
V podzimním sevření, jak milenci bez duší, choulí se k sobě podél tý dlouhý cesty. Jakoby stály v párech a podivně se spolu mazlily. Listí mizí, slunce slábne. Blíží se brzkej podvečer. Kupé zeje Prázdnotou a ta zeje prázdnotou taky. Monotóní zpěv vlaku, jehož monotónní cesta nebere konce, přechází v monotónní ticho.
Mlha místy zahalí zdárně jasná místa, hodí na ně deku a člověk je rázem ztracenej. Ztracenej někde na cestě, marně se snažíc zjistit, kde je. Na chvíli dokonce ani neví, kam přesně se ubírá. Jen tak někam jede - hrozně rychle. Sice rozeznává ty stromový milence, chladný skály a holý kopce, i když tma již skoro přebírá kontrolu nad jeho světem, ale všechny ty stromy, ty skály a kopce, jsou úplně stejný. Stejně prázdný a dočista stejně jednotvárný.